Kdy tě poprvé napadlo, že bys mohla za studiem do zahraničí vycestovat? 
Keď sa moja staršia sestra začala o to zaujímať a opísala mi aké je to úžasné! A hlavne mi potom ako si to ona vyskúšala a zdieľala všetko úžasné, čo tam zažila.

V čem se podle tebe liší vyučování v Irsku od toho, co je na Slovensku?
Oproti mojej škole sme mali v Írsku menej predmetov, ktoré sme si mohli vybrať podľa vlastných preferencií a budúcich plánov. Tento systém mi ovela viac vyhovoval pretože sme tieto predmety mali každý deň, všetko sme preberali do hlbky a bolo dosť času na pochopenie všetkého. 

A co spolužáci ve škole? Překvapilo tě něco?
Spolužiaci boli tiež skveli, zaujímali sa o nás a správali sa ku mne ako k rovnocennej. Prekvapilo ma, aké vztahy mali všetci s učiteľmi! Študenti ich rešpektovali a počúvali ale zárobeň sme s nimi mohli srandovať a bez obáv sa s nimi otvorene rozprávať. 

Jaká byla tvoje hostitelská rodina?
Veľmi milá, srandovná a otvorená. Bola z nich cítit úpriemnosť a snažili sa o to, aby sme si ten rok, čo najviac užili. 

Naskytlo se něco, co tě během tvého studijního pobytu opravdu překvapilo?
Aká ťažká ich maturita bola a kolko času venovali učeniu na ňu. 

Podařilo se ti během studijního pobytu navštívit nějaká zajímavá místa?
Áno, naša lokálna koordinátorka s nami každý mesiac chodila po Írsku na krátké výlety a s kamarátmi sme chodili do Dublinu. 

Co ti pobyt v zahraničí přinesl?
Spoznala som ľidé z veľa krajin, zlepsilo mi to jazykové schopnosti, spoznala som novú krajinu a dozvedela sa o rôznych iných. Som viac otvorená spoznávať nových ľudi aj poučiť iných ľudí a otvoriť im oči o iných krajinách. Tie vztahy, ktoré som tam utvorila sú urcite na cely život!

Naskytlo se něco během tvého studijního pobytu, s čím jsi naopak nebyla spokojená?
Že moja hostiťelská rodina bola daleko od mesta, čo trošku komplikovalo väčšie spoznávania miesta a stretávania s novými ľudmi. Tiež som čakala, že by sme s robili viac veci s hostiteľskou rodinou. 

Je nějaký zážitek, o který se s námi chceš podělit?
Futbalové zápasy Galway United so spolužiakmi. 

Dobrý den,
rád bych využil otevřeného přístupu Vaší firmy ke komunikaci, a zaslal tento mail buď přímo k Vám, nebo k Vašim nejbližsím spolupracovníkům...

Před týdnem jsme se vrátili s naší dcerou z USA, kde jsme ji navštívili na závěru jejího ročního studijního pobytu.
Před třemi lety ukončil stejný pobyt náš syn (v Oregonu), a pro obě děti to byla asi ta nejlepší průprava do života kterou jsme jim mohli
poskytnout. Slovo "děti" bych měl uvádět v uvozovkách, protože jako děti odlétali, a vraceli se jako samostatní a zcela nově uvažující mladí
lidé. Při zběžném pohledu na účet se domnívám, ža na konto Vaší agentury odešlo asi nejvíce peněz, které jsme kdy zaplatili jedné firmě, ale mohu
Vás ujistit, že nelituji ani koruny. Chtěl bych Vám touto cestou poděkovat za činnost kterou děláte, a všem pracovníkům kteří se na
tomto podíleli. Zejména paní Urbancové, která se o nás bezchybně starala prakticky pět let.

Petr Z.

USA, Státní střední škola

Ondra:

Jít studovat do Ameriky bylo určitě jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Za rok v Texasu jsem objevil neskutečně moc z amerického života a kultury, udělal si spoustu kamarádů a zažil věci, které bych v Evropě nikdy nezažil. Posunul jsem se, angličtinu mám na úrovni češtiny, jsem určitě otevřenější, nebojím se neúspěchů, mám větší nadhled a vím, kam chci v životě směřovat. Přál bych každému, aby takový rok mohl zažít.

Rodiče:

Chtěla bych vám poděkovat za skvělou spolupráci. Díky vám má nyní Ondra zážitek na celý život. 

Celý pobyt proběhl bez problémů, Ondra ho prožil naplno, vše vyšlo o moc líp, než jsme všichni čekali! Má nespočet přátel, skvělého španělského bráchu a hosting father Danny byl jednoznačně dobrá volba. V tak náročném čase, jakým byl uplynulý školní rok s covidem, měl pro oba kluky vždycky pochopení a otevřené srdce.

Ondra má teď skvělou angličtinu a získal ocenění za výjimečný přínos pro reprezentaci školy v tenisu, takže ostudu neudělal :)

Ještě jednou vám i celé agentuře moc děkujeme, budeme vás i nadále doporučovat všem případným zájemcům :)

Honza:

I have experienced my whole school year in the USA in Texas, honestly it was the best school year of my life and unforgettable memory.

I would love to share some advices and recommendations for other future students who are planning or thinking to go to the USA.

Honestly, my biggest worry was a language and if I will make any friends there. I have been in Texas which I think is the best state for students and here are the reasons why. People in Texas are super friendly  and they speak really slow and that will give you a chance to learn English much more easily than in other states, do not be afraid to speak and spend time with your friends and do not avoid them, be in a close contact with your family and try to build relationship with them and talk with them, also one thing which helped was interaction with my local coordinator and be in contact with other exchange students.

Enjoy your stay in the USA.

Jan M.

Rodiče:

Dobry den,
dakujem za opytanie, mam sa tu celkom dobre. Je to naozaj uplne ine ako nase male Slovensko. Prve dva tyzdne ma vsetko fascinovalo a prekvapovalo, vsetko je ine...

Prvy den skoly bol otrasny, musim sa priznat. To sposobil ten prvotny sok, nikoho som nepoznala a nikto ani nevedel, ze im prisiel nejaky exchange student.
To ma dost znervoznilo, pretoze som musela kazdemu ucitelovi hovorit, co som zac a tak. Nikto ma ani len nepredstavil a vsetci sa na mna len divne pozerali. Hrozne som sa citila a aj som plakala ked som prisla zo skoly. Ale potom sa to postupne zlepsovalo, vymenila som si zopar predmetov a teraz je vsetko v poriadku. Dlho som si nemohla najst ani ziadnych priatelov. Su tu dve studentky z Nemecka, tak s nimi som sa, samozrejme, dala hned dokopy. A potom sa to postupne nabalovalo. Aj ked este stale nemam takych dobrych kamaratom ako mam doma. Ale to nevadi, casom to pride.

Co sa tyka toho pocasia, prvy mesiac-dva tu bolo nehorazne teplo. Vzivote som take teplo nezazila... bezne bolo cez den aj 43 stupnov!!! Nastastie maju vsade klimatizacie, takze ked ste boli vnutri, tak sa to dalo vydrzat. Konecne sa zacalo poriadne ochladzovat az teraz, zaciatkom novembra. Doteraz vzdy bolo okolo 25-30 stupnov. No prezila som :)

Moja host rodina je uplne uzasna! Som velmi vdacna, ze si vybrali prave mna, lebo su naozaj skveli. Maju tri male deti, ktore ma uplne zboznuju. Su na mna strasne dobri, snazia sa vybavit vsetko co mi vidia na ociach a su jednoducho najlepsi. Hned ako som prisla tak ma uz aj predstavovali ostatnym clenom rodiny, ako starym rodicom, bratrancom, sesterniciam, tetam, ujom. Bolo to velmi rusne a zo zaciatku som bola trochu zmatena, ale vsetko je dobre teraz. Mam pocit, ze ma tu vsetci maju radi, tak som stastna. :) Zobrali ma aj na kadejake vylety, samozrejme sme hned po prilete isli do San Francisca. Isli sme na svadbu do Denveru, CO a pochodili sme mesta ako Las Vegas, Salt Lake City a boli sme v kadejakych narodnych parkoch, spolu s Grand Canyon National Park. Bolo to velmi exciting, ale aj unavne, a musela som vela dohanat v skole. Ale vsetko som zvladla :)

Co sa tyka skoly samotnej, mam celkom dobrych ucitelov. Moje predmety su spanielcina, anglictina, biologia, matematika, americka historia a umenie, ktore ma najviac bavi. Ucivo je vcelku lahke, vacsinu veci sme uz preberali na Slovensku, hlavne na matematike. Takze mi to ide celkom lahko a znamky mam dobre. Akurat som sa prihlasila na basketbal a chodim aj na keramicky kruzok, takze mam aj nejake tie after school activities.

Istu dobu som bola strasne homesick a jednoducho som bola smutna a chcela som ist domov. V podstate, stale chcem ist domov, ale je mi tu dobre a moc nad tym uz nepremyslam. S rodinou som v kontakte, takze to je dobre, ale vsetci mi chybaju, samozrejme. Chyba mi rodina a priatelia a vzdy som smutna, ked mi kamarati pisu, ze im chybam a ze ma potrebuju... Tak ale davam tomu cas, ved polku mam uz skoro za sebou, Vianoce su zachvilu tu, nabuduci tyzden bude Thanksgiving... Uslo to celkom rychlo, takze dufam, ze to uz pojde fajn a rychlo aj nadalej. Nehovorim ze chcem odist, ale, rozumiete, chyba mi domov.

Samozrejme som uz aj pribrala... :( to ma mrzi a hneva ma to. Aj ked sa snazim nejest americke jedlo, ako burgery, hranolky, mac&cheese a podobne, aj tak sa tomu neda vyhnut. :D Maju uplne ine zvyky a tradicie. Niektore ma dost prekvapili. A hrozne nemam rada kombinaciu sladkeho so slanym, co oni uplne miluju... A potom samozrejme vsetky tie otazky typu "so where is Slovakia?" a "is that somewhere in Asia?" a "Do you have music over there?" a "You have your own language?" alebo "Do you have cell phones over there?" niektore ma neprekvapili, ale niektore mi az vyrazili dych... Ja jednoducho nerozumiem ako si niekto moze mysliet, ze Europa je tak zaostala ze nemame pomaly ani elektrinu. :D Tak, ale vsetkych som pekne poucila :) Vlastne, nabuduci tyzden budem mat prezentaciu o Slovensku na U.S. History, tak sa tesim, ze im znovu vela veci objasnim a predstavim.

Tesim sa na americke Vianoce pod kalifornskymi palmami, aj ked nic nenahradi krasne biele slovenske Vianoce. :)

Janka

USA, Státní střední škola

Dobrý den,

za celý rok jsem toho hodně zažila a nasbírala tak doslova tisíce fotografií :-).. z Pensacoly, Panama City, New Orleans, Orlanda, Atlanty, Mobile, z Tennessee, Virginie, Marylandu, Washingtonu D.C., a teď i z Lincolnu a Omahy v Nebrasce.. Vystřídala jsem dvě host-rodiny, přičemž ta druhá se stala "mojí vlastní" rodinou a poznala jsem mnoho dalších, seznámila se se skupinou exchange studentů z jinak "vzdálených" zemí jako Tádžikistán, Mexiko, nebo Srbsko a našla mezi nimi skvělé kamarády. Závodila jsem v long distance s track teamem a byla součástí kroužků, pomáhala při community service i fundraising, dvakrát týdně chodila do youth group a kostel se se stal místem, kde jsme trávili hodně času spolu s přáteli a rodinou, zároveň to však byl úplně odlišný zážitek od kostelů u nás. Prošla jsem regular, honors i ap třídami a měla tak možnost seznámit se s mnoha různými lidmi, kteří mají odlišné postoje i cíle, a je toho ještě daleko daleko víc. Chtěla jsem Vám prostě poděkovat za všechno, co děláte. Bez pomoci agentury a mnoha lidí, které jsem měla příležitost poznat, by tenhle rok vůbec nebyl možný a můj "exchange student experience" naprosto předčil i ta největší očekávání. Zároveň chápu, že jsem často "prostě jenom" měla štěstí a že výsledky zážitek se nedá vždy dopředu ovlivnit.

K účasti v programu mě povzbudila dobrodružná spolužačka a taťka, který taky studoval z zahraničí, a myslím, že je tu mnoho studentů i rodičů, kteří by tento zážitek ocenili a jenom si nejsou jistí, jak to vlastně funguje. Takže po roce bych ráda něco "vrátila zpátky" a své zážitky využila :-).

S pozdravem,
Pavlína K.

USA, Státní střední škola

Volám sa Samuel Greguš, som žiakom III.A na Gymnáziu Sv. Uršule v Bratislave a tento školský rok absolvujem na High School Maple River, v Mapletone, v Minnesote.

Chcem sa s Vami podeliť s mojimi doterajšími zážitkami – možno práve pre tých, ktorí sa rozhodujú, či ísť študovať do USA. Ja som vycestoval cez americký výmenný program CIEE.

09. augusta 2016 som priletel do New Yorku, podobne ako okolo 100 ďalších študentov z celého sveta. Na obrázku č. 1 som so spolubývajúcimi, s Maxom z Číny a Andresom z Equádoru. V New Yorku sme boli 3 dni. Celý 2. deň sme mali poznávačku mestom. Navštívili sme všetky známe miesta, ktoré turista jednoducho musí vidieť na vlastné oči. Nezabudnuteľným pre mňa bol výhľad na New York zo 102. poschodia a na záver dňa večera a párty na lodi pod Brooklinským mostom.
11.08.2016 som priletel do Minneapolisu, kde ma čakala moja nová rodinka (obr. 2), s ktorou som už bol v kontakte od polovičky marca, keď si ma vybrali. Po príchode domov ma prišli privítať susedia, rodinní známi, ale aj kamaráti môjho „host“ brata Lincolna. Dokonca mi otec jedného z nich poslal privítanie napísané po slovensky. Ako som sa neskôr dozvedel, aj táto rodina chcela byť mojou „host family“. Kto nemohol prísť osobne, privítal ma cez FB, aj zástupkyňa vedenia školy.
Škola má trochu inú organizáciu ako sme zvyknutí na Slovensku. Ešte cez prázdniny som si bol zapísať hodiny, ktoré budem v tomto školskom roku navštevovať. V poslednom prázdninovom týždni bol určený jeden deň, kedy prišli do školy prváci a výmenní študenti, zoznámiť sa s učiteľmi. Dostali sme učebnice a chromebooky, takisto svoju skrinku na chodbe. Potom už je prvý deň školského roka ako všetky ostatné. A to doslova, lebo celý polrok, každý deň sú tie isté predmety. Vyučovanie začína 8:10 a končí 15:10. Zaujímavosťou bol „homecoming week“, ktorého súčasťou bol sprievod Mapletonom, kde sme sa my, výmenní študenti, viezli na korbe auta, s vlajkami svojich krajín v rukách (obr. 3).
Hrám americký futbal a aj preto som sa tešil, že budem trénovať a hrať priamo v Amerike stredoškolskú ligu. Hneď od 15. augusta začal tvrdý tréning, 4 hodiny dopoludnia každý pracovný deň až do konca prázdnin. Počas školského roka sme mali tréningy ráno pred vyučovaním a poobede po vyučovaní, s výnimkou dní, keď sme hrali zápasy. 3 mesiace som tvrdo trénoval s Eagles a odohral som všetky JV zápasy. Každý predzápasový večer sa celý tím stretával na spoločnej večeri. Jedným z trénerov tímu je môj „host father“ a skvelým running backom „host brother“ Lincoln. Varsity tím Maple River Eagles mal skvelú sezónu. Historický úspech sme dosiahli už 05.11.2016, keď sme sa stali šampiónmi Section 2AA 2016 (obr. 4) a postúpili sme na State Tournament. Tento zápas sa hral „vonku“. Pri návrate nás na začiatku mestečka čakali 4 hasičské vozy, ktoré sprevádzali náš autobus až ku škole. Bol to nezabudnuteľný pocit, sedieť v tom autobuse a sledovať ako celý Mapleton žije týmto úspechom. Posledný, semifinálový zápas sme odohrali 17.11.2016 na U.S. Bank Stadium v Minneapolise. Presne tam, kde aj hviezdy Minnesota Vikings a celej NFL. Na štadióne, kde sa 04.02.2018 bude hrať 52. SUPER BOWL!
Je príjemné byť vzorom pre malých futbalistov.
Okrem štúdia a hráčskych povinností sa zapájam aj do charitatívnych a komunitných akcií.
S kamarátmi hráme počítačové hry, zájdeme do posilňovne, či do obľúbenej reštaurácie.
Veľmi ma potešilo, keď som dostal pozvánku od klubu miestnych veteránov na večeru na Deň veteránov. Nakoľko sme práve v toto poobedie hrali o postup do semifinále v Minneapolise, tak som bol rád, že veteráni prišli dopoludnia do školy na slávnostný míting.
Na záver som si nechal, čo všetko som absolvoval s mojou „host family“. Bolo toho veľmi veľa, hlavne cez víkendy. Spolu všetky rodiny výmenných študentov sme mali športový deň, kde sme napr. hrali volejbal, či hádzali vreckami. Keďže rodinka vlastní čln a mólo, boli sme na rybačke, alebo sa len tak bavili vodnými hrami. Samozrejme som si aj zašoféroval na člne (obr. 5), či na golfovom vozíku. Strieľal som na lietajúce terče a lietal na hydropláne (obr. 6). Boli sme na festivale v hlavnom meste Saint Paul, s rôznymi atrakciami, kde som ochutnal klobásu z aligátora a bizóní stejk. Na History feste som si zahádzal sekerou a altatlom. Spolu s Andrijom z Ukrajiny a Camillou z Talianska sme sa boli báť v strašidelnom dome. Chvíľu som sa cítil ako farmár, inokedy ako kovboj na koni na prechádzke lesíkom. Chodili sme spolu na futbalové zápasy vysokoškolskej ligy. Pripravili mi krásnu oslavu 18-tich narodenín, kde prišla aj širšia rodina. Okrem darčekov a spoločnej večere som dostal aj krásnu tortu (obr. 7). Na Deň vďakyvzdania sme mali tradičného moriaka. Ja som ich zas prekvapil Mikulášom, keďže tento sviatok nepoznajú. Tiež som im uvaril tradičné slovenské bryndzové halušky, ktoré im veľmi chutili. (Bryndzu som nahradil syrom Feta zmiešaným s kyslou smotanou, čo som si odskúšal ešte doma na Slovensku.)

Ahojte, volám sa Eli, mam 18 rokov a teraz žijem v peknom mestečku Sand Springs, Oklahoma.

V januári 2016 som sa rozhodla, že by som chcela vyskúšať študijný pobyt za účelom zdokonalenia sa angličtiny. Tento spôsob štúdia pred niekoľkými rokmi absolvoval aj môj brat, bol študentom v Montane, tiež vo veľmi dobrej rodine a okrem perfektnej angličtiny si domov priniesol veľa skúseností a zážitkov.
Od februára som nedočkavo očakávala kedy mi príde email o umiestnení do rodiny. Bolo presne 6.7. (deň mojich narodenín) a mne prišiel email rovno od mojej rodiny z Oklahomy. Poslali mi fotky celej rodiny, domu,... majú 7 detí (6 dievčat, 1 chlapec) a všetci sú futbalovo založení. Nakoľko aj ja hrávam už 7. rok futbal, tak som bola veľmi prekvapená a spokojná. Podľa plánov som mala priletieť koncom augusta, ale dohodli sme sa, na začiatok augusta kvôli tomu, že už v klube za ktorý mám hrať trénujú, nech sa aklimatizujem, keďže cez leto je tu aj 40 °C.
Mala som trochu obavy pred tým všetkým, že aká bude moja rodina, ako si zvyknem a čo vlastne v škole keď ani tu angličtinu poriadne neovládam. Po dlhej ceste ma cela rodina čakala a vítala na letisku. Milo ma privítali, oboznámili ma s prostredím, s ich veľkým domom, dokonca ma čakala vlastná izba, lebo 5 detí už nebýva s nimi, nakoľko študujú na univerzitách . Pomaly som si zvykala a čas plynul ako voda. Prvé zápasy, prvé dni v škole, sviatky, ktoré na SVK oslavujeme úplne inak… No jednoducho povedané - mnohé je iné, ale zaujímavé ! Popri všetkom so začala mojou “sestrou” chodiť na rôzne preteky, ako napríklad beh do nového roku ktorý sa začínal 31.12 o 23:45, The Color Run, Spartan Race, Warrior Dash a iné prekážkové behy, ktorých som za 10 mesiacov mala dokopy 9. Kedže som mala jeden Spartan Race v Las Vegas, tak sme si spravili taký 7 dňový trip do Colorada, Grand Canynou, Las Vegas. Bol to neskutočný zážitok. Teraz mam veľa zápasov v škole a dokonca každý deň v škole okrem štúdia aj tréningy. Dalo by sa povedať, že školské súťaže sa berú veľmi profesionálne.
Čo sa týka pobytu v USA tak nemôžem nič vytknúť!! Len asi jednu jedinú vec a to veľmi bohatú kuchyňu. Zopár kilečiek išlo hore. Ale dá sa odolať týmto americkým dobrotám? Vôbec si z toho nelámem hlavu, lebo toto je možno len raz za život. Aspoň mám výzvu po príchode na SVK. A ďalšiu nevýhodu, že musím opakovať tretí ročník na SVK, ale ako sa hovori, všetko to zlé je na niečo dobré. Neľutujem absolútne nič, dokonca rozmýšľam o štúdiu na univerzite v USA. Takže decká, nebojte sa tak, ako som sa ja bála, lebo verte mi, takúto príležitosť nemá hoci kto a keď ju máš, tak sa jej chop!!
A na záver prajem všetkým takýto pobyt a takú skvelú rodinu. Treba to zažiť a nebáť sa. Dokonca moja hosťujúca rodina má prísť budúce leto spoznávať moju rodinu, kultúru a krásy Slovenska. Som im veľmi vďačná a som šťastná že som určitý čas mohla byť ich členom.

"Celý pobyt jsem si užil od začátku do konce a doporučil bych ho všem mladým lidem, kteří chtějí změnit své návyky, osamostatnit se a přiučit se něčemu novému. Jde o skvělé obohacení, poznal jsem mnoho nových míst (Hlavně okolí Lake Michigan vč. Chicaga) a lidí (Američanů i studentů z celého světa). Během semestru jsem se mohl detailně seznámit s americkým fungováním maloměstských komunit, školním systémem či slavením svátků - zažít nové prostředí se vším všudy."

Výběr host-family se mi zdál perfektní. Městečko Harbor Springs je údajně jedním z nejkrásnějších maloměst v USA a mohl jsem jen souhlasit. Z pokoje jsem si mohl užívat výhled přímo na Lake Michigan. Rodina byla příjemná, věnovala se mi a podnikali jsme mnoho aktivit i s širší rodinou. Děti (dcery 10 a 17 let, syn 14 let) měly se mnou totožné zájmy. Všechny hrály fotbal a lyžovaly, dvě také běhaly. Trávili jsme tak spolu hodně času i na trénincích. O zábavu jsem tak měl postaráno - za školu jsem hrál fotbal a běhal, v zimě jsem téměř denně lyžoval za velmi výhodnou studentskou cenu v blízkém areálu.
Kromě rodinných a sportovních aktivit či výletu do Chicaga s ostatními výměnnými studenty jsem si užíval i samotnou školu. Mohl jsem si zvolit předměty, na které se chci v budoucnu zaměřit, a tak jsem opravdu studoval, co mě baví a co využiji. Toto mi v českém školství chybí. Každý den jsem chodil například na hodiny literatury, college creative writing či ekonomie. Spolužáci a učitelé mi se vším ochotně pomáhali. Škola byla výborně vybavená - každý student dostal zapůjčený MacBook a mohl využívat posiloven, tělocvičen, bazénu, vířivky či kavárny. Výuka zaměřena spíše na diskuse o tématu a umění prezentace než na memorování mne velmi bavila.
Pobyt mohu hodnotit jen těmi nejlepšími slovy. Narazil jsem na citát, že "výměnný pobyt není rok v životě, ale život v jednom roce" a něco na něm jistě je. Lépe jsem tento půlrok investovat nemohl.

Lidé ve škole jsou báječní, a rodina taktéž. Jistěže mám občas i špatný den, chápu, že to tak sem tam musí být. Hlavně, ze se člověk může těšit z těch dobrých dní.

Rodina

U rodiny se mám stále skvěle, nemůžu si je vynachválit.... Nedávno se ukázali být velice citliví. Dozvěděla jsem se totiž od rodičů o úmrtí svého příbuznéhoˇa tak jsem přišla domů celá ubrečená....a když mě taťka a brácha takhle viděli, tak se mi hned snažili pomoct, vyslechli mě a nakonec mi přinesli obrovského plyšáka, aby mi nebylo smutno...jsem jim moc vděčná.

Škola

Už nejsem v pátém ročníku, ale v šestém, jelikož v pátém bylo 31 studentů a v šestém je nás 15. Ředitel mi proto navrhl přestoupit, s čímž jsem souhlasila, přece jen se líp pracuje v malé skupině a učitelé jsou víc ochotni Vám pomoct. Přestože učivo je trochu náročnější, věřím, že se v tom nějak zorientuji, navíc mám v tomto ročníku moc milé spolužáky a i profesoři se mi snaží neustále pomoct. V prosinci jsme ve škole měli zkouškové období a přežila jsem ho. I když jednoduché to nebylo, protože jsem dělala zkoušky z látky šestého ročníku, takže jsem měla hodně co dohánět. Ale jsem víc spokojená v šestém ročníku, i když je to těžší, ale naučím se tam spoustu nového.

Svátky v Belgii

Vánoce tu proběhly naprosto parádně! Sníh napadl dvakrát a na Štědrý den roztál, ale všude byla příjemná vánoční atmosféra. Byla jsem i v Bruselu na nákupech, všude krásná výzdoba a lidi se v obchodech nijak nehonili, prostě pohoda. Štědrovečerní večeři jsem prožila dvakrát, jelikož rodiče jsou rozvedení. Obě byly moc dobré, každá jiná. U taťky jsme měli burgignonské fondue a u mamky humra. Všechno bylo naservírováno jako v pravé restauraci. Kapra tu jako tradici skutečně nemají, ani cukroví (jen jako dezert slavná "buche"). Všichni na mě byli moc hodní, možná si mysleli, ze budu smutná, že nejsem doma (no trošku jsem byla), ale jinak se tu už cítím skutečně jako doma. Neodpustila jsem si to a po večeři jsem měla menší "proslov", ve kterém jsem celé rodině řekla, jak moc pro mě znamenají a že jim za vše moc děkuji a jak je mám ráda. Udělala jsem jim tím moc velkou radost. Myslím, ze občas je potřeba dát najevo velký dík, vždyť mě ubytovávají zadarmo a chovají se ke mně jako k vlastní dceři!
Silvestr jsem strávila s mými brazilskými kamarády (studenti z WEPu) v Bruselu a bylo to fajn.

Francouzština

Strašně jsem se tu zamilovala do knih, baví mě číst francouzsky...zejména francouzské spisovatele, tj. v originále. Ve středu jsem tu našla knižní antikvariát, kde je většina knih za 1-2 EUR, což je oproti normálním cenám (okolo 10 EUR) opravdu rozdíl...hned jsem si nadšeně odnesla 5 knih.

Zuzana
Belgie - státní střední škola